Logo MomsCare
 
 

Mik, Miku, Mik, Miku, Mikuláš

Momíkův koutek Avast Praha

A je to tu, čas adventu a Vánoc. Pro děti toto období jednoznačně patří mezi nejoblíbenější v roce. Těšení se a kouzelná atmosféra brzké tmy a všudypřítomných světýlek. Takže i my v Avastu už jedeme na adventní vlně. Ale než se vrhneme na všechny ty andělíčky, stromečky a koledy, přišel kdo? No přece Mikuláš. A jeho kumpáni, anděl a čert. No trochu předbíhám, nejprve jsme se na ně celý týden chystali a těšili, až konečně dorazili.

 
 

A co že jsme to dělali? Každé ráno začínali společným kruhem se sluníčky, mráčky a Momíkem, to už je prostě tradice. 


O Mikuláši jsme se naučili písničku. A aby se mohli zapojit i ti, kteří ještě moc nepovídají ani nezpívají, tančili jsme „Dáme ruku sem a dáme ruku tam“, tím jsme se pořádně rozhýbali, zatočili, zakroutili zadečky a vůbec si užili dost zábavy.

            

Pohybu teď potřebujeme dost a dost, brzo tma, venku jsme vždy jen na chvilku, takže to doháníme uvnitř. Tety nám často připravují parádní překážkové dráhy. A tento týden jsme prvně zkoušeli hry s padákem, jé to jsme byli jak u vytržení, s tím je legrace!

                        

 


                        



Někteří z nás si udělali čerta, jiní zase kousek řetězu. A tak trochu z jiného soudku nás tento týden bavilo kreslení s šablonami. Šablonami dopravních prostředků.


Hlavu jsme si lámali nad obrázkovými skládankami mikulášské trojice, nebo nad skládačkou z toaletních ruliček. Prstíky jsme procvičili, při spojování velkých céček do řetězu. Nezapomněli jsme ani na jazyk a jeho řádnou rozcvičku, aby nám šlo libozvučné blllllll.

                        

A samozřejmě jsme se chodili provětrat na čerstvý vzduch.

                        

            

                        

Konečně už tu byl čtvrtek. A vše na ostro. Sladká směs očekávání a respektu z čerta. Myslím, že každý trochu svědomí zpytoval. Hodně jsme si povídali o tom, co si myslíme, že je zlobení. O tom kdy se v nás ozývá andílek a kdy si naopak myslíme my nebo třeba maminky, že jsme spíš čertíci. Tety nás, ale ujistily, že čertům nikoho z nás nedají. Jaké pak bylo naše překvapení, když nás anděl všechny jen chválil. Čert se snažil pozlobit, ale anděl s Mikulášem byli v převaze. Dostali jsme malou sladkost i vitamíny. A my na oplátku zazpívali a předali Mikuláši koláč, jako v té písničce.


            


Takže dobře jsme se měli, co myslíte?


 
 
Zveřejněno: 17. prosince. 2019 7:23