A co že jsme to dělali? Každé ráno začínali společným kruhem se sluníčky, mráčky a Momíkem, to už je prostě tradice.
O Mikuláši jsme se naučili písničku. A aby se mohli zapojit i ti, kteří ještě moc nepovídají ani nezpívají, tančili jsme „Dáme ruku sem a dáme ruku tam“, tím jsme se pořádně rozhýbali, zatočili, zakroutili zadečky a vůbec si užili dost zábavy.
Pohybu teď potřebujeme dost a dost, brzo tma, venku jsme vždy jen na chvilku, takže to doháníme uvnitř. Tety nám často připravují parádní překážkové dráhy. A tento týden jsme prvně zkoušeli hry s padákem, jé to jsme byli jak u vytržení, s tím je legrace!
Někteří z nás si udělali čerta, jiní zase kousek řetězu. A tak trochu z jiného soudku nás tento týden bavilo kreslení s šablonami. Šablonami dopravních prostředků.
Hlavu jsme si lámali nad obrázkovými skládankami mikulášské trojice, nebo nad skládačkou z toaletních ruliček. Prstíky jsme procvičili, při spojování velkých céček do řetězu. Nezapomněli jsme ani na jazyk a jeho řádnou rozcvičku, aby nám šlo libozvučné blllllll.
A samozřejmě jsme se chodili provětrat na čerstvý vzduch.
Konečně už tu byl čtvrtek. A vše na ostro. Sladká směs očekávání a respektu z čerta. Myslím, že každý trochu svědomí zpytoval. Hodně jsme si povídali o tom, co si myslíme, že je zlobení. O tom kdy se v nás ozývá andílek a kdy si naopak myslíme my nebo třeba maminky, že jsme spíš čertíci. Tety nás, ale ujistily, že čertům nikoho z nás nedají. Jaké pak bylo naše překvapení, když nás anděl všechny jen chválil. Čert se snažil pozlobit, ale anděl s Mikulášem byli v převaze. Dostali jsme malou sladkost i vitamíny. A my na oplátku zazpívali a předali Mikuláši koláč, jako v té písničce.
Takže dobře jsme se měli, co myslíte?